Českým Švýcarskem zadními vrátky

Co kdybyste jako výchozí bod namísto Děčína nebo Hřenska odvážně zvolili městečko, které leží až v samotném výběžku a jehož jméno připomíná zlosyna z provařené pohádkové série o kouzelných prstenech...?

Představte si, že jednoho jiskřícího zimního rána (například z Prahy těsně před sedmou s jedním přestupem v Děčíně) vystoupíte z vlaku v Rumburku. Cestou jste se dospali a teď je čas na pořádnou snídani. Leckdo by možná ohrnul vznešený nosík a řekl si, že v tomhle zapadákově se na luxusní snídani zajít nedá. Vy ale budete vědět, že je to omyl. Rumburská kavárna Bohemian Coffee House vás přivítá ve všední dny od sedmi a v sobotu od půl desáté ráno výběrovou kávou z vlastní pražírny, čerstvými lívanci paní Dužárové, vydatnou polévkou, bohatě obloženými sendviči a vajíčky na všechny způsoby. Když si tu k domácím dortům a koláčům, co jste si koupili na cestu, pořídíte na památku i balíček mleté kávy a aeropress, a obsluhu poprosíte o horkou vodu do termosky, máte políčeno na výstřední piknik.

Ten si můžete rozprostřít na vrcholu Dymníku. Samozřejmě až potom, co jste si prošli všechny skryté poklady Rumburku. Nejseverněji položenou Loretu, v jejímž pomyslném lůně se ukrývá soška černé Madony s dítětem zhotovená roku 1694 v Římě a posvěcená papežem Inocencem XII.; architektonicky zajímavý, byť slohově nezařaditelný kostel sv. Bartoloměje nebo památkově chráněný soubor podstávkových domů - tkalcovskou kolonii z přelomu osmnáctého a devatenáctého století zvanou lidově "Zvědavá ulička". 

Rumburk skrývá mnoho dalších památek, ale pojďme se vyškrábat zpátky na Dymník, německy Rauchberg (kdyby se pro něj hledal název dnes, mohl by se s trochou nadsázky jmenovat třeba digestoř - dymník se dříve říkalo pohlcovačům kouře nad ohništěm:). Ve středověku se na vrcholu Dymníku zapalovaly signální ohně, dnes tu najdete rozhlednu, ze které je za dobrého počasí vidět na Lužické a dokonce i Jizerské hory.

Pod vrcholem se projděte Kamennou Hvězdou, plastickým obrazcem vytvořeným z 22 žulových obelisků. Místo, podobající se v lecčem tajemnému Stonehenge, vás pobaví svým prozaickým původem - obelisky, které tu dnes důstojně ční k nebi a připomínají nám duchovní rozměr lidského pinožení se na Zemi, byly nalezeny při rekonstrukci kanalizace v Jiřetíně pod Jedlovou:). Ano, i tak se tvoří historie... ve výběžku:) Dejte si na Dymníku svíčkovou, do Krásné Lípy je to po modré necelých pět kilometrů, tak ať máte z čeho brát.

Krásná Lípa sice není neznámým místem Českého Švýcarska, ale vyplatí se navštívit za každých okolností, už proto, že v ní sídlíme my, kteří pro vás vymýšlíme výlety, také kvůli spoustě dobrých podniků a, jakkoli neuvěřitelně to může znít, i kvůli několika architektonickým zajímavostem. Malý insider tip od nás? Schindlerova pletárna. Dodnes funkční funkcionalistická továrna z 30. let minulého století, ve které to opravdu žije. Co se týče výroby i kulturně. Když budete mít štěstí nebo budete dobře plánovat, trefíte se do dne otevřených dveří nebo komentované prohlídky.

Hned naproti továrně stojí slavná Palmeho vila od stejného architekta, Hanse Richtera, pravděpodobně největší funkcionalistická vila v České republice.

Z Krásné Lípy se dá putovat dál třeba po červené, kolem bývalé Jägrovy továrny a Köglerovou naučnou stezkou kolem zříceniny hradu Krásný Buk až na malebné místo zvané Sněžná. Pláně kolem Kostela Panny Marie Sněžné vypadají pod sněhovou pokrývkou nedotčeně a vy si tu v zimě připadáte, jako byste se ocitli na konci světa. Dobré místo na přespá(vá)ní v každé roční době je Vlčihorská chaloupka, která je nedaleko. Jistě jste byli chytří a zarezervovali si tu předem místo, takže vás teď čeká horká koupel vonící po olejích od Nobilis Tilia, sauna a pohodlná postel. Zůstaňte ideálně tak týden, děti tu najdou vybavenou hernu, vy pracovnu a po večerech se můžete věnovat grilování na zastřešené venkovní terase...

Ale dobré ráno! Vyspali jste se do růžova? Tak hurá zpátky na trasu! 

Za kostelíkem na Sněžné spadnete přes vrstevnice po žluté rovnou do Dlouhého dolu a Kyjovského údolí, obejdete přehradu a napojíte se na Hřebenovku, což je českošvýcarská lahůdka posledních let: ve spolupráci s Klubem českých turistů teprve nedávno dopečená dálková trasa, vedoucí Českým Švýcarskem od úpatí Krušných hor až k prvním kopcům Lužihor. Ale o tom zase jindy!

Teď se musíte soustředit, zatáhnout břich a protlačit se takzvanými Úzkými schody, které nechal ve skalních průrvách mezi Doubicí a Jetřichovicemi v 19. století zbudovat kníže Ferdinand Kinský. Cestou minete zvláštní místo s historií plnou ohně. Chaty Na Tokáni, vybudované v "alpském stylu" v první polovině minulého století jako útočiště pro lovce tetřeva hlušce, mají za sebou několik ničivých požárů. Odtud vás Hřebenovka stále hlubokým lesem dovede k další méně známé pískovcové zajímavosti. Trpasličí skála nadchne malé i velké. Cestou po schodech hledejte všech sedm trpaslíků i se Sněhurkou. Jakmile je všechny najdete, vraťte se na modrou a pokračujte po ní až k odbočce na Pavlínino údolí.

V zimě sice neuvidíte vzácné rostlinné druhy, které tu rostou, ale kdybyste měli pocit, že se vám před očima dělají oranžovo-tyrkysové mžitky, vězte, že jste pravděpodobně zahlédli ledňáčka, který tu někdy hnízdí i přes zimu a vrhá se z větví nad řekou střemhlav do vody za drobnými rybami.

Pakliže byly řečené mžitky z hladu a vyčerpání, nezoufejte, přidejte do kroku a za chvíli se ohřejete v některém z mnoha podniků v Jetřichovicích, kterými budete brzy procházet. Jestli vás ale hlad ještě netrápí tolik, počkejte si až do Vysoké Lípy, kde se rozhodně vyplatí navštívit citlivě zrekonstruovaný Hotel Kortus se skvělou kuchyní a milou obsluhou. Tajným tipem ve Vysoké Lípě je parádní vyhlídka Teuschelův kříž, za ten kopeček k ní, to rozhodně stojí. 

Z Vysoké Lípy se spusťte k Dolskému mlýnu a vydejte se lesem po zelené na severní okraj Srbské Kamenice, kolem volně přístupné ferraty "Kavárnička" se třemi trasami a potom po modré na vlak do České Kamenice.

Když budete mít do odjezdu ještě čas, doběhněte se podívat do parku miniatur "Mlýnky Brand", který tu stojí od dvacátých let minulého století a dnes ho pomáhají udržovat a dobudovávat děti z místních základních škol.

No a pak už jen vlakem na děčínskou nebo na libereckou stranu, prostě tam, kde jste doma, a odkud se s námi příště zase vydáte objevovat České Švýcarsko. 

Mapa trasy s jednotlivými body https://mapy.cz/s/bofumokune