Vlčí hora

Vlčí Hora je místo s podivuhodným a velmi silným geniem loci. Pozná to každý, kdo sem přijde byť jen na chvíli - atmosféra vysokohorské obce navzdory tomu, že vrch, který dal obci jméno, tedy Vlčí hora, má výšku pouhých 581 nadmořských metrů. Člověk si tu navzdory tomu připadá jako někde na šumavském hřebeni.

Krásné výhledy jsou tu mnohde, ale vystoupat lesní cestou mezi zkřehlými do nebe tryskajícími stromy až na sněhem dekorovanou rozhlednu, je nápad z nejlepších. Oni totiž už dávní předchůdci dnešních krásnohorských turistů, kteří o rozhlednu záslužně pečují, tedy členové Horského spolku pro nejsevernější Čechy, dbali na komfort turistů chtivých pohledů do dáli.

V květnu roku 1889 otevřeli dokončenou stavbu cihlové věže a o dvě desítky let později do stěn ochozu vsadili okna a rozhlednu i zastřešili. Tím vytvořili jakýsi kapitánský můstek zaoceánské lodi, z něhož, chráněni před rozmary počasí – a v zimě to člověk ocení obzvláště – defilují za souvislým sklem nádherné krajinomalby, neboť panorama okolního terénu vážně jako obraz vypadá. Českosaské Švýcarsko odtud působí jako malebně zvlněný horizont z krajinomaleb Caspara Davida Friedricha, Lužické hory oproti tomu vystupují na obzoru velmi sebevědomě a zřetelně a Jedlová je odtud daleko mocnější dominantou než jinde všudypřítomný Růžák. Ano, dohlédnutelné jsou i Jizerské hory, České středohoří, stolová hora Děčínského Sněžníku, ba Krušné hory, ale nejdojemnější je krajina nejbližší, krajina obklopující Vlčí horu. Jako by moučkovým cukrem hojně poprášené lesy a mezi nimi vmáčklé vesničky s tenkými vzhůru se vinoucími křivkami kouře z chalup a chaloupek.