Dolský mlýn

Mnohočetné pozůstatky někdejšího Dolského mlýna na břehu říčky Kamenice jsou beze sporu tím nejromantičtějším zákoutím celého Českého Švýcarska a mnoho podobných se nenajde ani nikde jinde v Česku.

V létě se tu cesty mění občas ve špalíry, a tak jedině v zimě je možné doopravdy prožít hlubokou intimnost tohoto podivuhodného místa. V zimě sem zavítají jen skuteční milovníci krásy. Ze čtyř přístupových cest je i ve sněhu dobře schůdná jediná – ta, která vede od Jetřichovic kolem Starého mlýna a překrásného potoka Jetřichovická Bělá, jenž svým bílým pískem a zelenými kšticemi lakušníků rozsvěcí bezbarvou zimu kolem.

Je jedno, přijdete-li sem ráno, kdy se z tiše dýchající Kamenice valí mlha jako pára z hrnce, objímá celé údolí a jitřnímu poutníkovi jen po kouskách odhaluje starobylé zdi plné vrásek a šedin, nebo zavítáte-li koncem krátkého zimního dne, kdy sporé slunce z posledních sil pozlatí zdi, které pamatují dávné dříče s rameny plnými odřenin od režných pytlů, i dříče současné, kteří od jara do podzimu sanují ruiny a pečují o fenomén zvaný Dolský mlýn. Pokaždé budete mít pocit, že jste nějakým kouzlem vyšli ze světa shonu, stresu a netrpělivosti. Mlýn vám bude vyprávět o dobách, kdy se tu mlelo obilí, i o těch, kdy tu filmaři při natáčení Pyšné princezny zpupně vyhodili do povětří stavení, které se jim nehodilo do záběru, a třeba i o davech letních návštěvníků. A vy tu přitom budete úplně sami, budete stát ve zpola vyschlém náhonu a omámeně se dívat na klenutý mostek, na závěs osiřelý od mlýnského kola, na okna zející dokořán…