Hřebenovka v zimě? Proč ne? Na běžkách super!

Vybrané etapy Hřebenovky Českým Švýcarskem poskytují i trasy pro běžkaře, které jsou stejně úžasné v zimě, kdy příroda tiše leží pod sněhovou pokrývkou a v paprscích slunce odrážejících se na ledových krystalcích si připadáte jako ve snu. Vyzkoušel jsem si první etapu, v místech kde Hřebenovka začíná svou pouť na úpatí Krušných hor, a vzal sebou svou devítiletou dceru. Už jsem tudy šel na podzim a tak mi bylo jasné, že se jí to bude líbit.

Nechali jsme se odvézt do Petrovic, na parkoviště k restauraci Air Restaurant, vzdálené 20 minut od Ústí nad Labem. Tato restaurace je unikátní - je to vysloužilé dopravní letadlo TU 104 které létalo pro České Aerolinie a 14. 3. 1995 bylo přemístěno do Petrovic, prošlo rozsáhlou úpravou a bylo otevřeno pro veřejnost jako restaurace. Parkování je tu zdarma, a pokud si chcete projet běžecké trasy u Petrovic a vrátit se zpět na místo kde jste začali, je to ideální místo. Počasí bylo nádherné, nebe modré a bez jediného mráčku. Začátek trasy je za letadlem, kde vystoupáte na mírný kopeček kolem krátkého lyžařského vleku. Nahoře dojdete k rozcestníku, který informuje lyžaře o běžkařských trasách které leží přímo před vámi, běžkařské okruhy, kde si můžete zaběhat a vrátit se zpátky k místu kde parkujete. My jsme ale měli domluvený pick-up v Ostrově, a tak jsme se nahoře vydali doleva.

V první části vede cesta lesem, a ačkoliv jsem očekával že zde budeme víceméně sami, k mému překvapení jsme zde potkávali turisty na běžkách, skupinky pěších, turistů, lidi na vycházce se psy, no prostě člověk měl možnost pozdravit další duše na trase které si užívaly krásného počasí a přírody.

Jeli jsme stále jeli po červené, což je naše modrá Hřebenovka. Modrá byla historicky, červená je teď, ale nesplete se, jedete po národních barvách. Po vyjetí z lesa následuje přejezd velké louky, která je celá z mírného kopečka, takže si můžete užívat krásných výhledů na okolí, stopa vás vede, hůlky poskakují po sněhu a cinkají. Až dojedete na místo kde se opět odbočuje vlevo přes Olšový potok, můžete posvačit v odpočívárně, a ratolesti si můžou vychutnat čokoládku která jim dodá energii a motivaci před zhruba patnáctiminutovým stoupáním. Lenoši budou špačkovat, ale můžete je poučit o zákonu zachování energie - když vystoupají na kopec, a energii vynaloží, tak ona se neztratí, ale čeká na ně na vrcholu, kde se zase bez práce pojede z kopce. Poté projedete obcí Rájec - Zátiší, kolem chalup od kterých je úžasný výhled do krajiny a u informační tabule načerpáte pár nových vědomostí.

U chaty Lesní Zátiší se dáte doleva, a následuje krásná cesta mezi pískovcovými masivy, mírné stoupání, aktivnější tatínkové můžou zabrat a sjet si kopeček s foťákem v ruce. Zde se pohybujete doslova na hranici mezi Českem a Německem. Zhruba po kilometru od odbočky u chaty Zátiší se můžete vydat buď doprava, kde je cesta k Hotelu Ostrov kratší, ale klesání je prudší. Zde může být v případě nedostatku sněhu problém s kameny na cestě, a já osobně doporučuji pokračovat rovně, stále po hranici.

Dojedete do úžasného údolí, rámovaného pískovcovými masivy, uprostřed kterého jsou jezírka a kde se určitě občerstvíte v Hotelu Ostrov. Pokud máte chuť na něco dobrého, toto je mimořádné místo nabízející excelentní gastronomický zážitek, a samozřejmě ubytování. Po jídle si můžete užít procházku mezi jezírky po dřevěných mostcích, načerpat energii místa které je vyhledávané pro svou izolaci od běžného světa.

Pokud jste lenoši, můžete se zde nechat vyzvednout vaším rodinným řidičem. Nebo můžete pokračovat dál směrem na Děčínský Sněžník, což je další úžasné místo na trase, o kterém napíšu příště. Tato trasa není dlouhá, nám stačila necelá hodinka a půl, ale pocit který jsme si z výletu odnesli, je něco co zůstává dlouho uložené ve vašich vzpomínkách.