Studenec

První vrch Lužických hor a přece ještě organická součást Českého Švýcarska, jak už tomu tak na pomezí bývá.

Kníže Ferdinand Kinský už v roce 1854 rozpoznal turistický potenciál místa a nechal tu vystavět dřevěnou vyhlídkovou věž, která ale musela být po jedenácti letech stržena. Chtělo by to rozhlednu kovovou, řekli si příslušníci Horského spolku pro České Švýcarsko, a v létě roku 1888 kovová věž s točitým schodištěm a vyhlídkovým ochozem skutečně stojí. Až do druhé světové války sloužila a byla velmi vyhledávána, po roce 1945 však chřadla, korodovala a byla blízka zhroucení.

Ještě v roce 1995 se uvažuje o jejím stržení, přichází ale spásný verdikt – jde o technickou kulturní památku České republiky. Tím se konečně uvolňují ruce báječnému sdružení dobrovolníků a nadšenců, kteří nechávají rozhlednu vrtulníkem snést a za využití 40% původních dílů rekonstruovat a v roce 2009 znovu slavnostně usadit na šošolce překrásného vrchu, nad čedičovými kamennými moři i stříbrným chrámem důstojných buků. Ty jsou také tím prvním, co zimní návštěvník rozhledny uvidí – mrazem ojíněné holé koruny stříbrných velikánů i sněhem pokryté kamenné moře šrafované kopýtky kamzičího stáda. Vidět je toho ale daleko víc – z místa na rozhraní tří geomorfologických celků (třetím je České středohoří) je panoramatický výhled opravdu úchvatný. Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Ještěd, Bezděz, České Středohoří, Krušné hory – bez přehánění. A to všechno v krajkovém zimním hávu s obzorem jasným a ostrým jako břitva.