Belvedér

Labský kaňon je jedním z nejkrásnějších přírodních útvarů Českého Švýcarska. Hluboce zakrojené řečiště už zcela dospělé řeky, která zanedlouho opustí hranice země a bude se ubírat německými rovinami k moři, po obou březích lemované vysokými skalními stěnami, z nichž vybíhají štíhlé osamělé jehly, stěnami s obrysy tak fantaskně tvarovanými, že to vypadá, jakoby na hadovité tělo řeky z výše shlížely obří hlavy se zadumaným výrazem.

Hřensko a Děčín spojuje nádherná pravobřežní hřebenová cesta lemující okraje stěn Labského kaňonu. Vyhlídek do kaňonu, který je v zimě jako načrtnutý tuší a dobarvený akvarelovými odstíny hnědé a temně zelené, je tu mnoho, ale jedna je dozajista nekrásnější a také nejvýstavnější. Byla vybudována na samém počátku baroka rodem Clary-Aldringenů, aby korunovala čtyři kilometry dlouhou kočárovou cestu z Bynovce, kde měla rodina zámeček.

Kamenným zábradlím obehnané rozsáhlé skalní plato masivu vybíhajícího do prostoru nad kaňonem je zakončené sala terrenou s arkádovým obloukem nesoucím divadelní masku. Divadlo a koncerty se tu pořádaly v letních měsících, v zimě jde už více než tři sta let o monumentální pohled do hloubi Labského kaňonu se stromy zdobenými cukrovou vatou, pocukrovanými skalami a líným tokem řeky obroubeným ledovými krami. Z řeky po ránu vzlíná mlha, která se valí s vodou kamsi k obzoru, nad kaňonem vystupuje žraločí ploutev stolové hory Velký Zschirnstein, pískovcové stěny lesknoucí se ve slunci vypadají jako mramorová bábovka… Belvedér v zimě je kouzelný.