Z Mikulášovic do soutěsky Křinice

Ze středu Mikulášovic se vydáme po žluté značce, která stoupá kolem Hančova kříže až na hranici se Saským Švýcarskem. Zde se napojíme na červeně značenou stezku a projdeme kolem vrchu Weifberg a kolem bývalého mlýna – nyní penzionu Obermühle, poté po stezce nad údolím Křinice a nakonec sestoupíme k přístavišti pramic na začátku Horního splavu (Obere Schleuse). Svezeme se lodičkou po 700 m dlouhé nádrži, která končí 7m vysokou hrází. Plavba trvá asi půl hodiny a převozník během ní vypráví zajímavé historky, bohužel jen v německém jazyce. Lodičky jezdí vždy od Velikonoc do konce října, ale když nejsou v provozu, kolem soutěsky lze projít i pěšky.

Poté vystoupáme úzkým schodištěm ze soutěsky Křinice po červené vzhůru na skálu Hermannseck a dále na vyhlídku Königsplatz. Tento výstup, při kterém procházíme pod převisy, skrz pukliny i skrz jeskyni Tunnel je sice náročnější, ale odměnou nám je krásný výhled na lesy a rokle zadního Českého Švýcarska, na Studenec a Jedlovou.

Stále po červené značce dojdeme do Hinterhermsdorfu - do malebné saské obce s mnoha zachovalými podstávkovými domy a Muzeem lesních dělníků (Waldarbeiterstube) (link is external). Z Hinterhermsdorfu nás pak modrá značka dovede opět k vrchu Weifberg, na kterém stojí nová, volně přístupná rozhledna s kruhovým výhledem. Napojíme se na žlutou značku, po které se vrátíme stejnou cestou zpět do Mikulášovic.

Pokud se do Mikulášovic vydáte o Velikonoční neděli, spatříte zde nově obnovenou tradici Velikonočních jízd.

Obnovené jízdy Velikonočních jezdců v Mikulášovicích

Stará lužickosrbská tradice jízdy Velikonočních jezdců (německy Osterreiten) byla na Šluknovsku a v Horní Lužici rozšířena nejvíce v 18. století, první jízda je však písemně zmiňována již v 15. století. Jedná se o prastarý zvyk spojený s vírou a prosbami za dobrou úrodu.

Muži v černých cylindrech, fracích a holínkách jedou v procesí mezi poli od vesnice k vesnici a nesou na zvěst o zmrtvýchvstání Ježíše Krista.  Jezdci třikrát objedou hřbitov své vesnice, farář jim požehná a předá korouhve, a poté se vydají na průvod do vesnice sousední. Po celou cestu zpívají lužickosrbské písně zvěstující vzkříšení Ježíše Krista. V sousední vsi se rozejdou se do rodin, kde jsou pohoštěni. Odpoledne následuje zpáteční cesta stejným způsobem.

V Mikulášovicích byl spolek Velikonočních jezdců založen v roce 1844. Každoročně o Velikonoční neděli pořádal tento spolek jízdu na koních přes celé město. Jízda začínala u kostela, kde farář udělil jezdcům požehnání a předal jim kostelní korouhve. Jezdci, doprovázeni kapelou a procesím, se vydali nejprve do Dolních a Horních Mikulášovic, pak do Tomášova a nakonec do Mikulášoviček. Průvod se zastavoval u větších usedlostí a křížků, kde se zpívaly nábožné písně.

Tradice se udržela do roku 1939, po připojení Sudet k Německu byl spolek zakázán. Po 2. světové válce na tento velikonoční zvyk nikdo nenavázal, neboť většina místních obyvatel byla vysídlena a místní lidové obyčeje upadly v zapomnění.

Až v roce 2011 obnovilo pár nadšenců tento prastarý velikonoční zvyk. První jízdy se zúčastnilo jen několik jezdců, v roce 2013 projelo městem již na dvě desítky jezdců s průvodem a kapelou. Tato tradice se udržela ve větší míře v  německé části Lužice – v Budyšíně a okolí, kde se jízd účastní až několik stovek jezdců.

Projekt Turistika bez hranic byl podpořen z Programu Cíl 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2007 – 2013.