Výběžek výběžku neboli Fukov
Výběžek výběžku neboli Fukov
Když si představíte (nebo prohlédnete) mapu naší republiky, všimnete si jistě dvou výběžků na severu, tedy, výběžku Frýdlantského a Šluknovského. A když si budete tu mapu prohlížet s dostatečným rozlišením všimnete si ještě dalšího pidivýběžku, který vybíhá z toho Šluknovského a to je výběžek Fukovský. Je to fakt jenom cancourek, moc se neví, kde se vlastně vzal, na druhou stranu je známo, že po druhé světové válce mělo být toto území vyměněno s Německou demokratickou republikou za kus země zhruba mezi Rumburkem a Varnsdorfem, k tomuto handlu ale nikdy nedošlo.
Pro nás je ale v tomto textu důležité, že tomuto výběžku dala název obec Fukov (německy Fugau) a pokud je nám známo víme, že kdysi tu byl prales, a etymologie názvu obce se odvozuje ze slov Fuge — škvíra a Aue — luh nebo niva. První doložená zmínka o Fukovu je z roku 1410, další najdeme v rejstříku tolštejnsko-šluknovského panství z roku 1471.
Na začátku minulého století to byla obec, kde fungovala kamenozpracovatelská firma, hranice byla průchozí a potom přišla druhá světová válka, která zasáhla krutě do osudu celého kontinentu a samozřejmě nebyla laskavá ani pro obyvatele pohraničí.
Asi tušíte, že stejně jako ve všech oblastech hraničících s Německem to tu s českým osídlením nebylo nijak slavné a 12. září 1938 po Hitlerově řeči propukla panika a bylo vyhlášeno stanné právo.
Ostatně osobně právě tudy vstoupil do Čech Adolf Hitler.
Čeští, ale i němečtí celníci opustili obec. Muži byli odvedeni na frontu a chod obce byl převážně na ženách. To ovšem byly často i Češky. Z války se domů nevrátilo 68 odvedených, což je číslo, které reprezentuje zhruba desetinu obyvatel Fukova. Jenomže ani pro ty, kteří přežili, neznamenal konec války oddych. Jak víme, pro Němce byl připraven odsun, a tak už 12. června 1945 se musela většina obyvatel narychlo balit a opustit své domovy.
To byl začátek konce Fukova, který nebyl zajímavý ani pro dosídlence: v roce 1947 bylo ve Fukově 103 neobydlených domů a místní správní komise hlásila nadřízeným orgánům, že osidlování není vůbec prováděno…
V roce 1960 byly strženy poslední dvě budovy, příznačně škola a kostel sv. Václava a tak se nad Fukovem na třicet let zavřela voda.
Když se v devadesátých letech minulého století otevřela hranice, začaly se, postupně a pomalu, otevírat i staré rány.
V roce 2000 se v místech zbořeného kostela konala první mše pod širým nebem a od té doby se datují pozvolné snahy o obnovu některých prvků zaniklé vsi, na kterém se podílí jednak město Šluknov, ale také místní rodáci a jejich potomci.
Letos (2024) byla dokončena první část fukovské cyklostezky, jejíž další část povede až do Království u Šluknova, takže si můžete pohodlněji prohlédnout zajímavé místo, kudy třeba protéká pro Němce ikonická řeka Spréva, kudy projíždí německé vlaky (!) a kouknout za hranice, kde se život nikdy nezastavil. Ten kontrast „opuštěnosti“ a „zabydlenosti“ je ohlušující.
Jasně, že opuštěných a zaniklých obcí najdete v pohraničí celou řadu, přesto myslím, že právě Fukov je svým způsobem jedinečný, třeba právě pro své hodně speciální geografické určení.
Karikaturista, ilustrátor, novinář Marek Douša žije tam, kde končí naše republika a začínají Labské pískovce, České i Saské Švýcarsko a kde lišky a jiná havěť dává dobrou noc. Žije tu od dětství a bude vám povídat o tom co tu viděl a co ještě uvidí. A občas to možná i nakreslí.
marek.dousa
@ceskesvycarsko.cz
