Značky turistické a jiné

Abychom docenili práci, kterou pro nás dělá Klub českých turistů, stačí skočit třeba do sousedního Saska a zjistíme, že jejich infografika je sice chvílemi vtipná, ale na druhou stranu vlastně nejjednodušší a nepřehledná, takže doporučuji zabalit si větší svačinu, protože klidně můžete bloudit víc, než jste si přáli.

Podobně hovoří i historky cestovatelů, kteří poznávají svět prostřednictvím metody, které říkáme bloudění.

Vždycky, když se ocitnu v podobné situaci, vzpomenu si na starou traperskou poučku, že když nevíte, je nejlepší jít po proudu potoka, který se vlévá do jiného potoka, a když dojdete k řece, ta vás spolehlivě dovede k nějakému městu.

Když jsme u starých traperských rad, nemohu nevzpomenout na odstavce z knih Karla Maye, kde se Vinnetou a Old Shatterhand loučí a slibují si, že se pod tímhle stromem sejdou zase za půl roku. Jak trefili, těžko říct, možná ale používali indiánské značení, nebo značky tulácké.

Vždycky jsem se zkoušel tento systém pochopit, ale nepovedlo se mi to, protože, opět, nebylo jednotné a systémové.

Naopak však můžeme na našich cestách narazit na značky lesnické, které systém mají.

Samozřejmě můžeme použít i značky vlastní, ale i tady mi zkušenost říká, že i když si takto trasu vyznačím, do příště zapomenu, co která značka znamená, a tak se pořád vyplatí spolehnout se na značky turistické: používají čtyři barvy. Červeně bývají vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy. Modrá značka vás provede po významnějších trasách, zelená barva je určená pro místní trasy a žlutá je spojovací na zkratkách a po kratších cestách.

Zkratky mám nejradši, takže jdu po žluté.

Marek Douša

Karikaturista, ilustrátor, novinář Marek Douša žije tam, kde končí naše republika a začínají Labské pískovce, České i Saské Švýcarsko a kde lišky a jiná havěť dává dobrou noc. Žije tu od dětství a bude vám povídat o tom co tu viděl a co ještě uvidí. A občas to možná i nakreslí.

marek.dousa
@ceskesvycarsko.cz