Gabrielina stezka

Gabrielina stezka spojuje Mezní louku a Pravčickou bránu. Nádherná šestikilometrová vyhlídková trasa je v zimě skutečně nekončícím sledem úchvatných výhledů. Klikatí se u paty skal, pod ní spadají příkré stráně kamsi do údolí a skalních strží a bezlisté stromy nebrání kontinuálním vyhlídkám do krajiny. Je to vlastně odvíjející se film, úchvatný dokument o kráse lesů a skal Českého Švýcarska, o dominanci tajemného Růžáku, kolem kterého se jako kolem čepu otáčí lesy kudrnaté moře.

V osmdesátých letech 19. století nechal tuhle panoramatickou cestu zpevnit skutečný dobrodinec a aktivní propagátor turismu, ten, který přivedl turisty do skal, kníže Edmund Clary-Aldringen. Jméno získala podle jeho sestry Leontiny Gabriely. Uvidíte úchvatnou Homoli, Křídelní stěnu, oči vám budou bloudit Pravčickým dolem, tu a tam se doslova vmáčknete pod skalní převis, aby se před vámi vzápětí otevřela vyhlídka, která bere dech. Jistě, sníh může chůzi po stezce zkomplikovat, ale není-li ho rovnou metr, je to nesmírně romantické a blahodárně tiché. Podivuhodné útvary na stezce i členité a erozí fantaskně tvarované převisy nad ní vypadají v zimním slunci jinak, mají daleko větší naléhavost a konkrétnost – v zimě totiž skály přebírají hlavní roli, vystupují z letních závojů a opon listů. I výhledy jsou jasnější. Čím více se budete blížit k Pravčické bráně, tím zřetelněji se bude na obzoru rýsovat magická stolová hora Děčínského Sněžníku, která vypadá jako zaoceánský parník brázdící vlny lesů. A pak najednou stanete pod ní, pod branou bran.