Jedlová

Není druhá taková rozhledna v okolí, která by byla pro zimní návštěvu ideálnější. Kamenná svíčka na Jedlové, jakkoli je přístupná a krásná po celý rok, si v zimě libuje, tam je skutečně sama sebou.

Nejde jen o to, že nedaleko její paty končí lyžařské vleky a je tu tedy živo i na sněhu, jde o to, že bělostný kabát rozhledně sluší jako žádné jiné. Vítr, sníh a mráz na její róbě pracují už od konce listopadu, a když zima vrcholí, je rozhledna princeznou v bílém saténu, je marcipánovou špičkou, je jako vysoustružená z polystyrénu, třpytí se a svítí daleko do kraje.

A třpytí se už více než sto let, neboť slavnostně spuštěna do provozu byla v září roku 1891. Devětadvacet metrů vysoká kamenná věž je dílem projektanta Stoye z Varnsdorfu a není z pískovce, ale z horniny lužickohorské, ze znělce. Cimbuří vroubící vyhlídkový ochoz i špičatá střecha jen dovršují pocit vyhlídky ze středověkého hradu. A je opravdu nač se dívat – především Lužické hory a Českosaské Švýcarsko odtud uvidíte ve zcela jedinečném úhlu, až by se chtělo napsat, že výhled z Jedlové je prostě nejkrásnější. Vidět je i Ralsko, České středohoří a Krušné hory, Jizerské hory, Trosky, Bezděz, dokonce Krkonoše. Skuteční labužníci vystoupají na rozhlednu za tmy, která je v zimě obzvláště brzy. Světla okolních vsí a měst a matně se rýsující obzor vyznačený bílou linií sněhu – to je pohled, který nedostanete z duše. Na rozhlednu se dostanete tak, že si v přilehlé restauraci koupíte vstupenku (pozor, v zimě jsou tu denně, ale zavírají v 18 hodin!), nahoru pak jdete třeba o půlnoci – dveře jsou opatřeny automatem, který vás po vložení žetonu vpustí.