Z Mikulášovic do soutěsky Křinice

Z Mikulášovic do soutěsky Křinice

Kategorie trasy
Pěšky
Obtížnost
Časová náročnost
6,0 hod.
Délka
19.50km
Součet převýšení
685
Mapa
 

Ze středu Mikulášovic se vydáme po žluté značce, která stoupá kolem Hančova kříže až na hranici se Saským Švýcarskem. Zde se napojíme na červeně značenou stezku a projdeme kolem vrchu Weifberg a kolem bývalého mlýna – nyní penzionu Obermühle, poté po stezce nad údolím Křinice a nakonec sestoupíme k přístavišti pramic na začátku Horního splavu (Obere Schleuse). Svezeme se lodičkou po 700 m dlouhé nádrži, která končí 7m vysokou hrází. Plavba trvá asi půl hodiny a převozník během ní vypráví zajímavé historky, bohužel jen v německém jazyce. Lodičky jezdí vždy od Velikonoc do konce října, ale když nejsou v provozu, kolem soutěsky lze projít i pěšky.

Poté vystoupáme úzkým schodištěm ze soutěsky Křinice po červené vzhůru na skálu Hermannseck a dále na vyhlídku Königsplatz. Tento výstup, při kterém procházíme pod převisy, skrz pukliny i skrz jeskyni Tunnel je sice náročnější, ale odměnou nám je krásný výhled na lesy a rokle zadního Českého Švýcarska, na Studenec a Jedlovou.

Stále po červené značce dojdeme do Hinterhermsdorfu - do malebné saské obce s mnoha zachovalými podstávkovými domy a Muzeem lesních dělníků (Waldarbeiterstube) (link is external). Z Hinterhermsdorfu nás pak modrá značka dovede opět k vrchu Weifberg, na kterém stojí nová, volně přístupná rozhledna s kruhovým výhledem. Napojíme se na žlutou značku, po které se vrátíme stejnou cestou zpět do Mikulášovic.

Pokud se do Mikulášovic vydáte o Velikonoční neděli, spatříte zde nově obnovenou tradici Velikonočních jízd.

Obnovené jízdy Velikonočních jezdců v Mikulášovicích

Stará lužickosrbská tradice jízdy Velikonočních jezdců (německy Osterreiten) byla na Šluknovsku a v Horní Lužici rozšířena nejvíce v 18. století, první jízda je však písemně zmiňována již v 15. století. Jedná se o prastarý zvyk spojený s vírou a prosbami za dobrou úrodu.

Muži v černých cylindrech, fracích a holínkách jedou v procesí mezi poli od vesnice k vesnici a nesou na zvěst o zmrtvýchvstání Ježíše Krista.  Jezdci třikrát objedou hřbitov své vesnice, farář jim požehná a předá korouhve, a poté se vydají na průvod do vesnice sousední. Po celou cestu zpívají lužickosrbské písně zvěstující vzkříšení Ježíše Krista. V sousední vsi se rozejdou se do rodin, kde jsou pohoštěni. Odpoledne následuje zpáteční cesta stejným způsobem.

V Mikulášovicích byl spolek Velikonočních jezdců založen v roce 1844. Každoročně o Velikonoční neděli pořádal tento spolek jízdu na koních přes celé město. Jízda začínala u kostela, kde farář udělil jezdcům požehnání a předal jim kostelní korouhve. Jezdci, doprovázeni kapelou a procesím, se vydali nejprve do Dolních a Horních Mikulášovic, pak do Tomášova a nakonec do Mikulášoviček. Průvod se zastavoval u větších usedlostí a křížků, kde se zpívaly nábožné písně.

Tradice se udržela do roku 1939, po připojení Sudet k Německu byl spolek zakázán. Po 2. světové válce na tento velikonoční zvyk nikdo nenavázal, neboť většina místních obyvatel byla vysídlena a místní lidové obyčeje upadly v zapomnění.

Až v roce 2011 obnovilo pár nadšenců tento prastarý velikonoční zvyk. První jízdy se zúčastnilo jen několik jezdců, v roce 2013 projelo městem již na dvě desítky jezdců s průvodem a kapelou. Tato tradice se udržela ve větší míře v  německé části Lužice – v Budyšíně a okolí, kde se jízd účastní až několik stovek jezdců.


Projekt Turistika bez hranic byl podpořen z Programu Cíl 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2007 – 2013.

Logo - Turistika bez hranic

 

 

Nejbližší startovní stanice
Stanice: Mikulášovice střed
Vzdálenost:
0,5km

Sdílet

Aktuality z Českého Švýcarska

Ze středu Mikulášovic se vydáme po žluté značce, která stoupá kolem Hančova kříže až na hranici se Saským Švýcarskem. Zde se napojíme na červeně značenou stezku a projdeme kolem vrchu Weifberg a kolem bývalého mlýna – nyní penzionu Obermühle, poté po stezce nad údolím Křinice a nakonec sestoupíme k přístavišti pramic na začátku Horního splavu (Obere Schleuse). Svezeme se lodičkou po 700 m dlouhé nádrži, která končí 7m vysokou hrází. Plavba trvá asi půl hodiny a převozník během ní vypráví zajímavé historky, bohužel jen v německém jazyce. Lodičky jezdí vždy od Velikonoc do konce října, ale když nejsou v provozu, kolem soutěsky lze projít i pěšky.

Poté vystoupáme úzkým schodištěm ze soutěsky Křinice po červené vzhůru na skálu Hermannseck a dále na vyhlídku Königsplatz. Tento výstup, při kterém procházíme pod převisy, skrz pukliny i skrz jeskyni Tunnel je sice náročnější, ale odměnou nám je krásný výhled na lesy a rokle zadního Českého Švýcarska, na Studenec a Jedlovou.

Stále po červené značce dojdeme do Hinterhermsdorfu - do malebné saské obce s mnoha zachovalými podstávkovými domy a Muzeem lesních dělníků (Waldarbeiterstube) (link is external). Z Hinterhermsdorfu nás pak modrá značka dovede opět k vrchu Weifberg, na kterém stojí nová, volně přístupná rozhledna s kruhovým výhledem. Napojíme se na žlutou značku, po které se vrátíme stejnou cestou zpět do Mikulášovic.

Pokud se do Mikulášovic vydáte o Velikonoční neděli, spatříte zde nově obnovenou tradici Velikonočních jízd.

Obnovené jízdy Velikonočních jezdců v Mikulášovicích

Stará lužickosrbská tradice jízdy Velikonočních jezdců (německy Osterreiten) byla na Šluknovsku a v Horní Lužici rozšířena nejvíce v 18. století, první jízda je však písemně zmiňována již v 15. století. Jedná se o prastarý zvyk spojený s vírou a prosbami za dobrou úrodu.

Muži v černých cylindrech, fracích a holínkách jedou v procesí mezi poli od vesnice k vesnici a nesou na zvěst o zmrtvýchvstání Ježíše Krista.  Jezdci třikrát objedou hřbitov své vesnice, farář jim požehná a předá korouhve, a poté se vydají na průvod do vesnice sousední. Po celou cestu zpívají lužickosrbské písně zvěstující vzkříšení Ježíše Krista. V sousední vsi se rozejdou se do rodin, kde jsou pohoštěni. Odpoledne následuje zpáteční cesta stejným způsobem.

V Mikulášovicích byl spolek Velikonočních jezdců založen v roce 1844. Každoročně o Velikonoční neděli pořádal tento spolek jízdu na koních přes celé město. Jízda začínala u kostela, kde farář udělil jezdcům požehnání a předal jim kostelní korouhve. Jezdci, doprovázeni kapelou a procesím, se vydali nejprve do Dolních a Horních Mikulášovic, pak do Tomášova a nakonec do Mikulášoviček. Průvod se zastavoval u větších usedlostí a křížků, kde se zpívaly nábožné písně.

Tradice se udržela do roku 1939, po připojení Sudet k Německu byl spolek zakázán. Po 2. světové válce na tento velikonoční zvyk nikdo nenavázal, neboť většina místních obyvatel byla vysídlena a místní lidové obyčeje upadly v zapomnění.

Až v roce 2011 obnovilo pár nadšenců tento prastarý velikonoční zvyk. První jízdy se zúčastnilo jen několik jezdců, v roce 2013 projelo městem již na dvě desítky jezdců s průvodem a kapelou. Tato tradice se udržela ve větší míře v  německé části Lužice – v Budyšíně a okolí, kde se jízd účastní až několik stovek jezdců.


Projekt Turistika bez hranic byl podpořen z Programu Cíl 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2007 – 2013.

Logo - Turistika bez hranic

 

 

Nejbližší startovní stanice
Stanice: Mikulášovice střed
Vzdálenost:
0,5km